Interview pro Corriere Della Sera, část první - David Beckham

Interview pro Corriere Della Sera, část první

Dnes se na internetu objevil nový rozhovor s Davidem Beckhamem, tentokrát pro italský web Corriere Della Sera. Dnes přináším jeho první polovinu, druhou přidám pravděpodobně zítra.


 

Davide, způsob, jakým jste zapadl do týmu, je opravdu vynikající. V čem tkví vaše tajemství?
I mě to překvapuje. Někdy trvá týdny až měsíce, než si zvyknete na způsob tréninku a hry nového týmu. Ale tady se mi to všichni snaží co nejvíce zjednodušit, přijali mě tady velmi pěkně.

Je podle vás na AC Milan něco speciálního?
AC je podle mě velmi podobné Manchesteru United. Má stejnou tradici jako největší kluby světa. Všude vás pohlcuje zvláštní atmosféra - na tréninku, na stadionu, všude. A pak je tu samozřejmě místnost na trofeje, ve které se cítíte báječně.

Rádi bychom věděli, jak to bude s vaší budoucností. Vrátíte se do LA Galaxy, nebo zůstanete v Itálii?
Hrát v tomto týmu je snem každého fotbalisty. Ale rozhodnutí není vůbec jednoduché, musím o tom popřemýšlet.

Musíte mít nějaká přání.
S LA Galaxy mám platnou smlouvu a na to musím brát ohled. Hrát tady je však opravdu výjimečné... Myslel jsem si, že to bude zábava, ale až takovou zábavu jsem nečekal. Ale musím mít úctu ke svému zaměstnavateli.

Pokud se přeci jen rozhodnete odejít zpátky do Ameriky, nebude vás mrzet, že jdete do fotbalově mnohem horšího prostředí?
Víte, Američané se velmi snaží, aby šli kvalitativně i reputačně hodně nahoru. V Americe je fotbal pořád dost mladý sport, bude trvat nejméně deset let, než bude ve světě něco znamenat.

To je důvod, proč byste měl zůstat.
Přiznávám, že po tolika letech v nejlepších ligách v Evropě je někdy opravdu těžké hrát v Americe. Ale při cestování ze státu do státu si užijete dost legrace.

Co si o italském fotbale myslíte po třech odehraných zápasech?
Brzy jsem si uvědomil, že abyste mohli hrát v Itálii, musíte být dobří v taktice. A abyste mohli nastupovat za AC Milán, musíte být ještě lepší. Ale již z dřívějška jsem věděl, že vaše liga je dost silná. Fabio Capello mě pár věcí naučil. Trénoval mě v Realu Madrid a naučil mě organizaci a disciplíně. To samé teď učí hráče u anglické reprezentace.

Fabio je hodně neústupný chlapík.
Ale to jsou výborní trenéři vždycky. Fabio má charisma, stejně jako Ferguson.

Ale Ferguson po vás hodil kopačkou. Opravdové charisma!
(směje se) To byla nehoda. Takové věci se můžou v šatně stát.

Kdo se jako první dozvěděl o vašem gólu proti Bologni?
Moje žena. A přátelé. Koukal jsem na opakovaný záznam pořád dokola. Při oslavě gólu jsem vypadal nejméně o 15 let mladší, byl jsem hrozně šťastný. Moje tvář mě překvapila. Ale většinou jsem první, kdo oslavuje góly protihráčů.

Co děláte pro to, abyste byl součástí týmu a mohl s nimi takříkajíc sociálně žít?
Parlo italiano un’ora tutto i giorni. (Tuto větu řekl David italsky, znamená ’denně mluvím hodinu italsky’.) A také jsem byl s některými spoluhráči na večeři.

Se kterými?
Paolo (Maldini).Je to výjimečná osobnost. Pomáhá mi jak na hřišti, tak i mimo něj. Ale vycházím s každým, ne jen s těmi, kteří mluví anglicky.

Takže nemáte problémy třeba s Gattusem?
Vůbec žádný. Je neuvěřitelné, jak tvrdě dře, aby se dostal do formy po zranění.

Je to blázen do fotbalu.
Každý tým potřebuje někoho, jako je on. Potřebujete tahouny.

V zápase v listopadu 2001 jste hráli proti sobě a v jednu chvíli jste upadl a Gattuso si do vás rýpl větou ’Tohle není plavecký bazén’.
Na to jsme zavzpomínali. Víte, on je někdo, proti komu se vám hodně špatně hraje. Nedá vám chvíli pokoj. Ale na ten zápas budu vždycky vzpomínat i z jiného důvodu - poprvé jsem byl kapitánem v národním mužstvu.

Kdo je v týmu největší šprýmař?
Určitě Gattuso. Neustále mluví a vždycky přijde s nějakým novým vtipem.

Nejste terčem jejich vtípků?
Zrovna dneska jsme viděli v novinách fotku, kde mi Seedorf sahá na zadek. Já jsem si to ani neuvědomil, zrovna jsem totiž oslavoval svůj gól. Docela jsme se tomu nasmáli. Dokud budu dávat góly, dávám mu právo sahat mi na zadek. (směje se)

Který fotbalista vás nejvíce překvapil?
Pirlo. Vždycky jsem ho obdivoval, je to velký talent. Je speciální. Stejně jako Kaká a Pato. Pato bude za několik let nejlepší fotbalista světa, musíte mu ale dát čas. Pak je tu také Ronaldinho, proti němu jsem hrál ve Španělsku. Hrát s ním je však úplně o něčem jiném. Ale úplně nejvíce jsem si chtěl zahrát s Maldinim.

Jak jste se cítil, když jste se poprvé s ostatními sešel v šatně?
Nervózně, jako kdybych byl první den ve škole. Nejvíc na mě ale působilo slavnostní předávání dresu. Moje žena seděla v první řadě a když mi předávali dres s logem AC Milan, byl jsem jako u vytržení.

Jak vlastně v Miláně žijete?
Většinu času trávím na hotelu. Taky hodně trénujeme... L’unica cosa mi manca la mia famiglia (Opět mluví s reportérem italsky - ’Jediná věc, která mi doopravdy chybí, je moje rodina’.) Držím si své soukromí. Možná jste očekávali, že budu chodit na večírky, ale byl jsem jen na módní přehlídce značky Armani.